Mocnými ústy vydechlo mě rozzuřené moře. Teď Tebou hlasitě procházím, nad sebou ženu divoké mraky, pod sebou trhám střechy, lámu stromy, zlámu kosti, trochu Tě pročistím, Evropo. Cestou si vezmu pár lidských životů, spolykám je jak lesní jahody, sladká chuť červené. Nemůžeš se divit mé nemilosrdnosti – jsem přeci bouře. Ale neměj obavy, za chvíli se ztrácím v krajině za Tvým městem, rozprostřu se mezi stromy, nechám jimi ztišit svůj hněv v jemné šumění korun, změním se v pohyb padajícího listu…

Inspirováno bouří, která včera prošla Evropou.