Ve chvílích slabosti beru do ruky ovladač, zapínám televizi. Začíná se dít něco divnýho – můj mozek se dostává do robotických rukou produkčních společností, korporátních bossů, politických struktur, reklamních agentur… nekonečný proud krásných barevných zvratek s ostrůvky křupavých kousků, čerstvé přírody, s extra účinky mikrogranulí a absorbční vrstvy zamezující úniku moči a ropy, antioxidační bifidus aktiv a omega tři mastné kyseliny zamezí hrozbám bakterií ve Vašem polštáři a podpoří radost Vašich nejroztomilejších nejbližších, vše na čem záleží, pohlazení jemnosti, vůně pistácií ve Vašem hajzlu, energie na celý život, konec odpornému zápachu z Vašeho podpaždí, buď svůj a vyjádři se svojí sušenkou, dej si kouda a vlítni na to! Nejlepší zážitek tvýho života!

Ústí nad Labem

No a když tahle žumpa přetekla, přepnul jsem to na něco jinýho – desítky mrtvých a stovky zraněných, přepínám dál a nasraná bába, že zase něco zdražilo a v lídlu měli schnilý kedlubny, přepínám dál, někdo ukradl milardu, přepínám dál a běží film. Jmenuje se Aussig a strašně se u něj bavim. A proto ho doporučuju. Na CSFD má skvělejch 47 procent. Užijte si to!

Zdar Vám Všem!
Zpoždění Luboše – Stalo se mi to, že můj Ghost odplul do paralelní dimenze, ve které sice nechlastá Miloš, takže sorry za jeho nepřítomnost, avšak vzniká zde něco možná ještě většího. Posílám alespoň několik fotografií z tohoto záhadného světa…

anatomie-pavouka_nataceni-01 anatomie-pavouka_nataceni-02 anatomie-pavouka_nataceni-03 anatomie-pavouka_nataceni-04 anatomie-pavouka_nataceni-05 anatomie-pavouka_nataceni-06 anatomie-pavouka_nataceni-07 anatomie-pavouka_nataceni-08 anatomie-pavouka_nataceni-09 anatomie-pavouka_nataceni-10

povídka

Vcházíš do obřího sálu, který je zaplněn vesničany, kouřem a žlutým světlem. Ani jedno místo není volné, obsazeny jsou i předměty, které se židlím vůbec nepodobají. Když procházíš prostorem, tvá postava se prodírá skrze oceán tvořený tukem vesničanů. Uvízneš v bublině mezi těly. Pohled na rudé ksichty, které najednou vyhřeznou z kouře, tě vyděsí: nemocní prasopsi se před tebou líhnou ze zkaženého mléka, poulí očima, plivou karcinogenní hlen, když ti přátelsky nadávaj do čůráků. Pařát pokroucený dnou zvedá a posléze boří půllitr do olezlého rosolu tlamy, potok chlastu stéká po laloku, v oku se rozpije žluč a ústa má opět vyschlá, ten netvor chlastu. Kdysi býval člověkem. Nyní před tebou visí v kouři jeho hlava plná hnisu, metanolu a všelijakých nízkostí. Má chuť na maso, na cigáro. Má chuť na maso své sousedky. Má hnusnou starou, která teď chlastá u jiného stolu s jinejma hnusnejma starejma. Má močovinu v kloubech, favorit a traktor, bahno na dvoře, fotbal a těžký petry, kýlu a shnilý nehty, starou bednu, blbý kecy…Je to vlastně zázrak, napadne tě, ale hned zapudíš tento sarkasmus. Odstrkuješ vesničana a tento pohyb se přemění ve víření kouře, ale to už se zase prodíráš tou strašnou, živou bažinou, jde to pomalu a těžce, konečně se spočineš u  jediného stabilního prvku v této vřavě. Ocitáš se totiž před výčepem. Zběžně se otáčíš a očima skáčeš po jednotlivostech tvořících ten pekelný zvěřinec. Zvláště tě zaujme nos jednoho z vesničanů – odporný houbovitý nádor namodralé barvy. Hlava dalšího vesničana připomíná hlavu želvy. Nesměle vyčnívá ze šusťákového krunýře a co chvíli vystřeluje suchý jazyk a přejíždí s ním strniště kolem tlamičky. Ve své hlavě slyšíš ten šustivý zvuk. Nazveš ho Želvím mužem. Jazyk jiného chlapa vypadá jak kus mrtvého masa, další zas jak černý slimák. Jeden ksicht je tvořen jenom vráskami a jizvou. Pytle pod očima má naruby, vidíš jejich fialovou tkáň a je ti z toho zle. Hieroglyfické vrásnění mu do čela vepsala svou existencí paní Manželka, zrůdná a nepřátelská svině, která má jedovaté plomby v tesácích, takže když tě kousne, do rána zčernáš a vyhniješ zevnitř. Další chlápek, jak si všímáš, je již mrtvý. Nehybné, smutné tělo je zaklesnuté mezi korbami jeho kamarádů, kteří hlasitě klábosí, až jim z toho volata vesele poskakují. Z toho výjevu ti spadne brada na rameno, otočíš se k číšníkovi s očima plnými kalu. Zase se ti roztemní až při prvních locích studeného piva, vypíjíš ho celé, neboť cítíš jak tě ozařuje zevnitř, pomalu umazává ten strašný smutek, který tě sem dovedl v této chladné deštivé noci. Nerozumíš nikomu z nich, nikdo z nich ti nerozumí a přece předstíráte přátelství, když sedíš s vrstevníky u jednoho stolu. Někteří k tobě vysílají různé agresivní signály, ty jich však nedbáš. Strašně to pivo piješ, půllitry v tobě doslova mizí, protože ti to zatraceně pomáhá, pomáhá ti to se přizpůsobit, začínáš již rozumět některým slovům, nabýváš na sebevědomí. Kromě toho – pivo je zde opravdu výborné. Každou chvíli se ocitáš v něčím objetí, ve kterém se cítíš ještě více osamělejší. Starší ženské ve své opilecké nadrženosti se nikdy nezapomenou otřít o tvůj zátylek svýma obříma kozama, když kolem tebe prochází. Od vedlejšího stolu na tebe pomrkává cosi z pod příkrovu make-upu, ale ty víš, že tahle v sobě nosí sperma celé vsi a krom toho, tebe teď zajímá především alkohol, tak si dej voraz ty kundo blbá! Hej vole, dáme vodku? Pocem Láďo a ukaž prdel! Ty pííííčo, já sem zas na hovna! Ty seš taky na hovna. Ale líbí se ti to. Začínáš si to užívat, ty běsi kolem sebe. Opilí vesničané tančí na stolech, otíraje o sebe svá nateklá břicha. Zpívají cosi o životě. Další zvíře konzumuje pivní tácek. Ve slinách nadrženců se zrcadlí porno. Soundtrack k peklu nyní zajišťuje Zagorová. Miloš naházel do bedny osm táců. Láďa ukazuje prdel.

Náhle rozrazí dveře obrovské tělo tlustého chlapa. Se zaúpěním se bortí k zemi, ozve se hlasité plesknutí, když se s dlaždicemi setkává stošedesát kilo živé hmoty. Všimneš si toho pouze ty a několik dalších, ale to, co následuje, zaujme pozornost všech: do sálu se vřítí vepř, přeskakuje ležícího tlusťocha, kopytem se zaboří do sádla jeho břicha a s ohlučujícím kvílením zmizí mezi vesnickými magory, zanechávaje za sebou trajektorii krve tryskající z otvoru na hlavě. Kdosi vystupuje ze vzrušeného davu s nástrojem smrti, zářivka se zaleskne na čepeli, než zcela zmizí pod přívalem krve prýštící z prasečího hrdla. Zvíře klopí oči vzhůru, z rypáku mu chlístá krev s hleny, uprostřed živého kruhu pobavených vesničanů z posledních sil vzdoruje smrti, nohy se mu podlamují, poklesá na zem do svých hoven, škube hlavou a rudým šklebem v jeho hrdle z něho unikají poslední zbytky života. Je ti toho zvířete nesmírně líto. Netrvá to dlouho a prase visí za nohy na provizorní konstrukci. V tomto směru je zdejší lid vskutku vynalézavý. Začíná rituál. Zvíře visí ve středu sálu a rypákem míří na louži krve a tělních tekutin na podlaze pod sebou, ve vzduchu se s nasládlým smradem hospody mísí pach škvařících se štětin, obrovitá matka změní svou paži v ploutev a noří ji do hrnce s horkou krví, hákem je stržen prasečí nehet, kluk trhá bradavku a zkouší ji žvýkat, tělo dobytka je lesklé a stoupá z něj pára, vlní se reagujíce na údery sekyry, vyděsí tě podoba s tělem lidským, číšník ti přináší další pivo, když jej polykáš, sleduješ vyhřeznuvší útroby trčící z mrtvoly, měkce a vlhce se pohybují orgány mrtvého živočicha, netrvá to dlouho a fyziognomie je rozdělena ve dví, vidíš průřez vepřem, v prostoru se pohybují poloviny prasete jak dvě obří larvy kosmického tvora, spratek si kope s nafouknutým měchýřem, druhý zas vymýšlí žerty s prasečími bulvami, oko prasklo a klukovi po tváři stéká sklivec, potkáváš svého souseda, nepozdraví, protože má ústa plná mozku, dáváš si vodku, druhou, někdo seká svaly, jiný čistí střeva, jsou plná parazitů, z donesených kotlů stoupá pára, krev na podlaze se proměnila v obrovský strup, zvíře se rozseká a posléze se nacpe do vlastních střev, v ústech si vychutnáváš slastnou koexistenci piva a ovaru, jak psi se perou dva o kus masa, vrčí na sebe s pěnou v ústech, hlupáci, latentní krvelačnost se již projevuje v plné míře, kdosi rve zuby kus tkáně přímo z těla, lihem posiluješ chuť po mase, zcela jsi podlehnul této zvířecí vášni, cítíš tu horkost v žilách, už nejsi člověk, nejsi ani zvíře, jsi to nejhorší z obojího, nakrm se hovado, nažer se a praskni! Sál se proměnil v jeskyni plnou kouře a páry, řevu neandrtálců, jeskyni plnou pachu chlastu a křenu, pachu horkého dechu a kyselého potu, pachu krve a masa. Dáváš další vodku, která kontaminuje tvůj mozek a zatemní smysly. Zorný úhel se ti zmenšil na minimum. Jsi již skoro slepý. V hlavě se ti vaří krev a alkohol. Vystřeluješ ústy slova, kterým sám nerozumíš. Otevřenými póry ti proudí do organismu štiplavá tabáková mlha. Ačkoliv se tvůj žaludek brání, dáš další vodku a pak už nevíš.

Vzniklo pravděpodobně v r. 2009.

píčovinka..

Nestává se mi běžně, abych se během jednoho filmu zabouchnul hned do dvou ženskejch a jednoho chlapa. Kurva chlapa!

[ČÍST DÁL…]