Honza přijel za Vojtou do Libotenic. Byl tam tři dny a výjimečně poprvé v životě spolu nepili. Natírali zeď, vymýšleli Hurikán 3: Mácháč a žrali hrušky. Honza si pak sbalil krosnu, Vojta vzal kolo a šel ho vyprovodit na 7 km vzdálené nádraží v Roudnici nad Labem. Bylo moc hezky, tak si cestou chtěli v Hrobcích koupit lahváče na žízeň. Co čert nechtěl, Vietnamec jim zavřel před ksichtama. Naštěstí to šlo vzít přes Židovice, vesnici s hospodou. Dali si tam každej výborný dva beery a mluvili o umění, harmonii a Matrixu (Honza). Honza pak šel koupit ještě lahváče na cestu, avšak na baru potkal Zikyho tátu. Ten mu doporučil nechat si do petky natočit Svatováclavský speciál (21 °, 9,5 %), že to Vojta když tak dopije. Když se vydávali na cestu Honza jen tak nahodil, že by taky šlo zachlastat v Roudnici a přespat u Toncka. Vojta to rázně zamítnul, že toho chlastu měl už za život dost. Honza taky, přesto lehce posmutněl, napil se speciálu a podal ho Vojtovi. Vojta se napil a podal ho Honzovi. Honza se zase napil, Vojta taky a najednou byli nachcaný jako svině. Asi 200 metrů od Roudnice se borci rozhodli jít zpátky do Židovic. Že Honza pojede až zítra. Měli z toho rozhodnutí radost a Vojta si srandovně uprd. Honzu to rozesmálo, vyšpulil prdel, že chce taky, a připosral se. V Židovicích si sedli do výčepu a tady na dlouhou dobu končí jejich paměť.

Honza:  „Najednou jedu na Vojtěchovo kole, Vojtěch nikde, krosna nikde, tak to votočim a jedu zpátky. Neustále padám, řvu: Vojtěchu!, ale ten čůrák nikde.“

Vojta: „Najednou lezu z křoví, vůbec nic nevim a na zádech mam Mástrovu krosnu. Jdu domů zkurvený čtyři kilometry a doma  nacházim svoje kolo opřený o barák a Mástrovu prdel u nás v posteli.“

Druhý den šel Vojta znovu doprovodit Honzu, který už tentokrát konečně odjel do prdele.

Vaši Honza a Vojta